Svěřují-li rodiče škole své dítě, většinou věří, že prostředí, ve kterém bude trávit převážnou část svého raného života, k němu nebude nepřátelské, nebude poškozovat jeho zdraví, či dokonce ohrožovat jej na životě. I přes tuto víru však jednoho dne přijde syn ze školy se zlomenými žebry, protože si do něj "jen tak koplo" několik spolužáků anebo po týdnech ranní nevolnosti a viditelné nervové vyčerpanosti se přizná, že mu pár kluků ve třídě připravuje každodenní "legrácky", z nichž většina končí namáčením jeho hlavy v záchodové míse. Rodina je v šoku - dítě se stalo obětí šikany. Ale šok zažívají i učitelé. Nad hlavami všech visí otazník: Co s tím?
Šikana se stala aktuálním problémem řady našich škol a s tím vyvstala i naléhavá potřeba vybavit učitele (ale také rodiče) potřebnými informacemi i dovednostmi, s jejichž pomocí bude možné se jí postavit na odpor. K tomu bychom rádi přispěli i tímto cyklem o šikaně, který již od března připravujeme s naším předním odborníkem, etopedem dr. Michalem Kolářem.
V minulém díle jsme hovořili o tom, že někdy musí učitel na chvíli "změnit" svou profesi a stát se vyšetřovatelem, popsali jsme strategii a taktiku vyšetřování. Tentokrát se seznámíme s dvěma zásadně odlišnými metodami nápravy, kterými jsou vnější nátlak a usmíření.
Metoda vnějšího nátlaku je "léčbou" symptomatickou, neřeší příčiny problému, nejde do hloubky vztahů. Jejím cílem je udělat rázně přítrž agresi, zastavit šikanu, ochránit skupinu a obnovit dodržování společenských norem, bez ohledu na potřeby jednotlivců. Aby byla účinná, je při ní třeba podle dr. Koláře dodržovat tři základní kroky:
Představitelé školy (ředitel, výchovný poradce, třídní učitel) vytvoří komisi a postupně se sejdou s agresory a jejich rodiči. Zásadně je nevhodné pozvat si rodiče agresorů najednou. Většinou to končí tak, že škola se ocitá v defenzívě, v roli nespravedlivě osočujícího a rodiče v jednom šiku velmi rychle převezmou roli "spravedlivě" rozhořčených, bojujících za svá "nevinná" dítka.
Pro zdárné řešení situace by komise měla zvolit následující postup:
V počáteční šikaně děti potrestání viníků přijmou. Záleží na zvolené formě, kterou se jim to řekne. Určitě není dobrým řešením, když před celou třídu předstoupí jako trestné komando hřímající ředitel společně s třídním učitelem či výchovným poradcem. "Je velmi důležité získat děti pro hledání společného řešení, sednout si s nimi do kruhu, probrat to. Říci si: Problém se týká nás všech, teď je to za námi a jde o to, co uděláme, aby se všechno zlepšilo," radí Michal Kolář. "Jiná situace je u pokročilé šikany, kdy stojí třída za agresory. Samotný akt oznámení a potrestání viníků nelze přeceňovat, postoj dětí to nezmění. Ale i tak je potřebné, aby škola demonstrovala svůj pevný morální postoj: šikanování nebude trpěno! Zásadní změna k lepšímu předpokládá "rozbití jádra agresorů".
Metoda nátlaku potlačuje jen příznaky, a proto není vyloučeno, že se situace nebude opakovat. Z toho důvodu je třeba být i po vyšetřování s obětí (nebo i s jejími rodiči) v kontaktu. Setkávat se s ní, zvát si ji třeba do pedagogicko-psychologické poradny, mít o ni stále zájem, případně být ve spojení ještě s někým, kdo monitoruje situaci ve třídě.
Metoda usmíření sleduje namísto vnějšího donucení k poslušnosti pomocí trestu hlubší proměnu vztahů ve skupině i mezi obětí a agresorem. Jejím cílem je eliminovat agresivní, nepřátelské postoje a dojít k domluvě a usmíření. Agresor není tvrdě potrestán. Projevuje se mu naopak důvěra, dostává šanci vše napravit. Při této metodě je důležité, aby si byl vědom toho, že ublížil a aby chtěl odčinit své jednání. "Je to pro něj naprosto nová emočně korektivní zkušenosti, jakýsi pozitivní šok, který může někdy vést ke změně či oslabení jeho agresivních postojů. Kantor se totiž zachová v emočně vypjaté situaci zcela jinak, než agresor očekává, než je zvyklý od rodičovských a jiných autorit. Tím se prolomí dosavadní bludný kruh a otevře se nová cesta, nebo se alespoň oslabí patologické chování."
Předností této metody je také to, že se vyhýbá "slabým místům" represe. Vychází totiž z poznání, že většina agresorů má často špatné zkušenosti z rodiny - rodiče je týrají a oni potrestání berou jako další nespravedlnost ze strany školy. Obviňování a trestání vedou k prohloubení narušeného vztahu útočníka ke spolužákům, k učitelům a ke škole vůbec. "Je těžké odhadnout, jestli metoda usmíření bude úspěšná," říká dr. Kolář. "Ale v každém případě při vhodném a odborném použití ji stojí za to zkusit, protože při ní nehrozí větší nebezpečí oběti a vždy se dosáhne alespoň malého pozitivního efektu." Ale pozor, podle odborníka by bylo krajně nezodpovědné aplikovat metodu usmíření nahodile, bez kvalifikovaného posouzení stavu onemocnění skupiny a bez orientačních znalostí vnějšího obrazu šikany. Může se použít u prvního a druhého stadia šikany, někdy i u třetího, ale v žádném případě u pokročilého stadia.
O aplikaci této metody je třeba se rozhodovat již během diagnostiky šikany. Prostřednictvím prvních tří kroků strategie první pomoci (psali jsme o ní v RaŠ č.6-7/2000) zjistíme předběžně vhodnost metody usmíření. Definitivně si to však ověříme pomocí dvou "pojistek" - rozhovorem s obětí a rozhovorem s agresorem. Postiženému nabídneme dvojí způsob řešení - buď že můžeme agresora potrestat, nebo hledat usmíření. Oběti jsou téměř vždy pro usmíření.
Po rozhovoru s obětí promluvíme s agresorem (agresory). Je důležité zjistit, jaký je jeho vztah k oběti. Je-li tu náznak nějakého pokání, vědomí toho, že se provinil a chtěl by s tím něco dělat, volíme usmíření. Nechce-li si agresor chybu přiznat nebo ji nevidí, je nebezpečí, že bychom mohli oběti ublížit, a proto se rozhodneme pro jiný postup. Postoj agresora si můžeme poměrně dobře ověřit například při použití techniky neodeslaného dopisu oběti.
(Technika neodeslaného dopisu agresora oběti slouží k orientaci, jak se agresor staví ke své osobní vině. Prověření agresora je jednou z pojistek, aby metoda usmíření byla dělána pouze tehdy, když je bezpečná a vhodná.)
Karle,
myslím si, že to byla náhoda a že to nebylo nic úmyslného, chtěli jsme tě jenom zkoulovat a hodit do sněhu, podle mě nikdo neudělal přímo nic, aby tě zranil. Taky si myslím, že k tomu přispěla tvoje vysoká lámavost kostí. To, co jsme udělali tobě, jsme jiným dětem dělali i předtím, házeli je ze svahu a koulovali se. Asi jsi spadnul na nějaký kámen nebo něco tvrdého. Dobiáš
(Z dopisu je patrné, že obranné mechanismy agresora jsou tuhé. Realita byla zcela jiná. Šikanování oběti vyvrcholilo jejím lynčováním, sražením na zem a zkopáním. Následkem bylo zlomení obratle. Uvedený případ nebyl z více důvodů indikovaný pro metodu usmíření.)
Dalším následným krokem je společné setkání vybrané skupiny dětí. Vedle agresora a oběti by v ní měly převažovat ty, na které je spolehnutí, které sympatizují s obětí, pozitivní autority třídy. Velikost skupiny se může pohybovat od dvou do dvaceti dětí.
Práce ve skupině začíná vstupní informací, kdy se děti dozvědí, co se stalo a že je v zájmu všech nastalou nepříznivou situaci změnit. Následují hry, které napomáhají "ponořit se" do problému, vidět věci i z druhé strany. Agresor například dostává roli oběti. Omluva a usmíření, které pak následují, jsou většinou po takovém prožitku upřímnější. Všichni členové skupiny také navrhují, co by se mělo udělat, aby se vztahy zlepšily. Nakonec se vše shrne a určí se termín příštího kontrolního setkání. Při všech těchto postupech je třeba dbát na ochranu oběti. Metoda usmíření je předstupněm léčby celé skupiny. Pokouší se zlepšit vztahy mezi obětmi a agresory. Pro nápravu vztahů v celé třídě používá dr. Michal Kolář základní intervenční program. Jeho součástí je kromě jiného tzv. třídní charta proti šikanování, kterou děti vypracují samy. Jednu z jejích možných forem představujeme na této straně.
Zuzana Fojtíková
(Příště: jak mohou ochránit své dítě rodiče. V článku byly použity citace z knihy Michala Koláře Skrytý svět šikanování ve školách, Portál 1997, 2000.)
Motto: Šikanování a jakékoliv ubližování nebude v naší třídě trpěno. Všichni máme právo na bezpečí. Společně jsme proto domluvili pravidla, která budou chránit každého z nás. Svým podpisem potvrzujeme, že se smlouvou souhlasíme a v případě jejího porušení poneseme následky.
(vede etoped Michal Kolář)
Zájemci se mohou obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu, Zelený pruh 1294/50, 147 08 Praha 4, tel.: 4446 1551-9, l. 295.