Nebezpečná epidemie
Rodiče proti šikaně

Společenství proti šikaně existuje od podzimu minulého roku a vzniklo z iniciativy rodičů, kteří se na základě osobních zkušeností se šikanou rozhodli "s tím něco udělat". "Když se člověk setká se šikanou poprvé, má pocit, že je to problém dítěte a těch, kteří ho šikanují, ale až pak mu dojde, že to může být například problém třídy," vysvětluje Vojtěch Polák, jeden ze zakladatelů společenství, který se dostal do styku se šikanou prostřednictvím své dcery - jejího spolužáka šikanovali kluci z jiné třídy. Jak říká, šokující pro něj byla také reakce třídní učitelky, podle níž si oběť za to mohla sama a viníci byli "féroví hoši".

Vojtěch Polák přiznává, že do té doby, než se začal o fenomén šikany víc zajímat, vůbec netušil, jak je tenhle jev rozšířený. "V rámci společenství jsme se proto rozhodli, že zkusíme udělat všechno, co je v našich silách, aby se o šikaně začalo víc mluvit a lidé si uvědomili, že je to problém srovnatelný s drogovým," vysvětluje. A tak se již koncem září minulého roku objevily na internetu stránky Společenství proti šikaně.

Ing. Monika Mrázová - také zakládající členka společenství - má se šikanou neradostné osobní zkušenosti (příběh jejího syna měl dokonce mediální ohlas). Podle ní se šikana projevuje ve dvou rovinách. V jedné je obětí dítě, v druhé rodič, když se snaží situaci vyřešit a stává se obětí odporu, nepochopení a arogance většiny zainteresovaných, včetně neodborného rozhodování úředníků. O práci společenství ing. Mrázová říká: "Rádi bychom rodičům poradili a pomohli, ukázali jim kudy cesta vede, nebo nevede, na koho se mají obrátit. Případně je v některých jednáních i zastupovali a pomohli jim dotáhnout věc do konce."

Podle ní je lepší se pětkrát mýlit, než jednou šikanu přehlédnout. Hlavně nepodceňovat i první projevy šikany.

Pokud rodič zjistí, že jeho dítě je šikanované, musí velmi rychle jednat a ochránit je. Ale, a na tom se shodují oba členové společenství, ve všem ostatním je lépe nechat si časový odstup a nehnat se bezhlavě "vyřídit si to s těmi ve škole" nebo to rychle "hnát výš".

"Čím méně je do řešení šikany zapojeno lidí, tím snáze se řeší. Ve chvíli, kdy do hry vstupují emoce, kdy se každý cítí ohrožen ve svém postavení, je to mnohem těžší," upozorňuje Vojtěch Polák.

Hned v počátku je velmi užitečné, spojit se s rodiči spolužáků. Získat tak i jiný úhel pohledu, možná i spojence. "Je důležité, když člověk nezůstane sám se svým problémem. Buď se dozví, že i ostatní mají podobné zkušenosti, pak jde skutečně o velký problém, nebo si alespoň trochu uleví. Víc lidí znamená i větší šanci, že se zvolí lepší varianta, než ta, která mě napadla ve tři v noci uprostřed zoufalého pláče," shrnuje M. Mrázová.

Společenství má i rozsáhlé plány do budoucna. Chtělo by kromě odborných rad poskytovat rodičům informace o pracovištích, která se šikanou zabývají, vytipovat pedagogicko-psychologické poradny, vytvořit databázi absolventů kurzů k prevenci šikany a připravit také návodnou a srozumitelnou příručku pro rodiče. V ní by měly být základní informace, jak šikanu rozpoznat, čeho si všímat, jak postupovat atd.

I přes krátkou dobu existence má společenství na svém kontě "úspěšné zásahy". O tom, že někdy je opravdu dobrá rada nad zlato, svědčí i následující "dopisový" příběh.

Vážení,

syn navštěvuje 8. třídu základní školy. Takové ty "legrácky" spolužáků přitahuje od mateřské školy. Jeho nevýhodou je, že má lehkou poruchu motoriky, navíc nosí brýle a hůř vyslovuje hlásky "r" a "ř". Dle vyšetření se rozumově pohybuje v pásmu průměru až lehkého nadprůměru, vynikající je na matematiku. Neuroložka tvrdí, že podle toho, co má v papírech, by se na ZŠ měl pohybovat ve známkách 1-2.

Letos zhruba od poloviny září začal mít problémy, napřed s prospěchem. Pak se mu nechtělo do školy. Občas sám řekl, občas jsme z něj vytáhli, že ho spolužáci pošťuchují, schovávají či berou mu věci, mlátí ho třeba víc kluků najednou, posmívají se mu. I během vyučovacích hodin. Dokonce mám pocit, že někteří učitelé se i lehce přidali. Asi před měsícem ho o přestávce pět spolužáků napadlo na chodbě školy, rozbili mu brýle a způsobili tržnou ránu na hlavě. Učitelé to vyšetřovali v konfrontaci, málem to odnesl syn, nakonec se ale přihlásil svědek z vedlejší třídy a potvrdil, co se skutečně stalo. A ticho po pěšině. Vše pokračovalo v tiché formě, včetně vyhrožování.

Navštívili jsme neuroložku, došla jsem to projednat s ředitelem školy a třídním učitelem, jsme objednaní do PPP, ovšem již 14 dní, s upozorněním, že jde o šikanu a spěchá to. Dodnes si nás nepozvali.

Vedení školy projevilo snahu to řešit, ale neví prý jak. Nabídli přeřadit syna do jiné třídy, což jsem odmítla - bral by to jako trest. A tak všichni čekají. Učitelé třídu trochu víc hlídají, snad se to nepatrně zlepšilo.

Syn je v osmé třídě, což znamená, že mu vysvědčení již půjde na přijímací zkoušky. Pořád doufáme, že se vše vrátí do normálu a na nějakou, spíš technickou, školu se dostane. Byla by škoda, aby nadání zahodil... Existuje nějaká rada, co s tím? A co máme dělat, pokud PPP bude spolupracovat tímto tempem?

J.P.

Vážení,

moc děkuji za rady, s částí jsem seznámila i školu. Škola zatím má zájem na řešení problému. Včera byly třídní schůzky, ředitel informoval o problému třídní důvěrníky a ti seznámili i ostatní rodiče s problémem výskytu šikany a s odhodláním školy projevy šikany přísně trestat. Podle zpráv od syna se tomu začínají věnovat. Navíc vím, že zjistili výskyt i v jiných třídách. Shodou okolností se včera večer přišel poradit soused, že kluk má takové a takové problémy a nechce chodit. atd. Poradili jsme mu neváhat.

Moc děkuji za Vaši ochotu a za činnost společenství. Z Vašich www stránek jsme získali informace, které ulehčí život na této škole asi hodně dětem dnes i v budoucnu.

J. P.

Upozornění: Společenství proti šikaně má novou internetovou adresu:

http://sweb.cz/sikana.s