RECENZE

Michal Kolář: Bolest šikanování (Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách). Nakladatelství Portál, Praha 2001, s. 255

Když před více než pěti lety vyšlo první vydání knihy Michala Koláře Skrytý svět šikanování ve školách, bylo zřejmé, že se objevil nový autor, který je schopen nejen pojmenovat, ale i řešit spletitou síť problémů mnoha žáků pronásledovaných svými vrstevníky, o kterých se dříve ve školách hovořilo jen v případech krajní nouze. Kniha, kterou vydalo nakladatelství Portál, se stala téměř okamžitě praktickou metodickou příručkou, po které sáhli nejen učitelé a rodiče šikanovaných žáků, ale se stejným zájmem se setkala i u výchovných poradců, dětských psychologů a školních inspektorů. Neklamným důkazem závažnosti tohoto jevu, který se stal vedle drogové závislosti jedním z nejvíce diskutovaných témat ve školství, byla i skutečnost, že předchozí dvě vydání této publikace byla téměř okamžitě rozebrána. V době prvého vydání Skrytého světa šikanování ve školách byly zveřejněny výsledky výzkumné studie, kterými univerzita v Sheffieldu upozornila na výskyt nového fenoménu ve školství, který britskou veřejnost šokoval. Studie totiž prokázala, že v Británii bylo v roce 1994 deset procent žáků základních škol a čtyři procenta žáků středních škol během jediného týdne vystaveno zjevným projevům šikanování. Jeden z britských expertů tehdy dokonce vyslovil domněnku, že v britských školách je každoročně vystaveno šikanování milion tři sta tisíc žáků, které je jedním z hlavních důvodů zvýšené sebevražednosti britských školáků. Poznatek, že tři sta padesát tisíc osmi- až desetiletých školáků a sto tisíc žáků středních škol je každoročně šikanováno svými spolužáky v britských školách, se tehdy zdál českým učitelům natolik neuvěřitelný, že odmítali připustit možnost obdobného vývoje v našich školách. Neuplynulo však ani pět let a v České republice je podle posledních odhadů šikanováno tři sta tisíc dětí. Podle červnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění již dvě třetiny Čechů považují šikanu za závažný společenský problém. Za alarmující skutečnost lze považovat zejména zjištění, že ve věkové kategorii teenagerů posuzuje šikanu jako závažnou 58 procent dotázaných, zatímco ve věkové skupině dvaceti až třicetiletých respondentů je to už 70 procent a mezi studenty a učni zastává stejný názor 55 procent.

Další publikace Michala Koláře s názvem Bolest šikanování však není jen jednou z dalších monografií o agresivních projevech spolužáků vůči slabším vrstevníkům ve třídách či výchovných skupinách. Je především dobrým základem promyšlené prevence stejně jako i systematického budování zdravých sociálních vztahů všude tam, že skupinová dynamika nějakým způsobem selhává a latentním způsobem ohrožuje vývoj člena jakékoli skupiny. Právě podobnost obou publikací (umocněná ještě zpočátku podobnou strukturou témat a jejich obohacením o další kazuistiky) je jednou z jejich nesporných předností. U čtenáře, který se kdysi alespoň letmo setkal se Skrytým světem šikanování ve školách, nutně vyvolává pocit dej? vu, tedy pocit dobře známé problematiky, ve které ovšem došlo k výrazným posunům směrem k pochopení hlubších souvislostí šikanování. Symptomatologie projevů šikanování zahrnuje nejen velmi široké spektrum verbálního chování, ale i fyzické agresivity a manipulačního chování. Autor řadí šikanování do kategorie závislého chování podobně jako je tomu v případě drogové závislosti nebo gamblerství. Právě v tomto poznatku je Kolářův pohled na oblast šikanování jako závislého chování zcela nový a originální.

Klasifikace aktérů šikanování nás velmi často svádí k tendenci vidět ostré hranice mezi oběťmi a agresory. Autor na mnoha příkladech ale dokumentuje, že toto černobílé vidění v praxi v mnoha případech neplatí. Kolářova kniha o šikanování v českých školách je sice velmi smutným čtením, ale o to působivější je nezaujatý postoj autora nejen k obětem, ale i k agresorům, kteří jsou stejně tak obětmi svých vlastních představ, osobních úzkostí a existenciálních nejistot. Smyslem publikace je však nejen zprostředkování nových poznatků, které mají bezprostřední vztah k účinné léčbě, ale i hlubších souvislostí skrytého procesu, který mění běžného žáka v brutálního agresora a kolektiv třídy v nefunkční skupinu lhostejných diváků. Jasně pojatá klasifikace stádií šikanování umožňuje učitelům nejen rychlou orientaci v závažnosti a intenzitě šikanování, ale pomáhá jim stejně tak zvolit vhodné diagnostické metody a řešit problém vlastními silami. Právě v tom lze spatřovat nejcennější přínos této poměrně rozsáhlé publikace. Co každý učitel nesporně ocení, setká-li se s projevy šikanování ve škole, je stejně tak velmi propracovaná metodika první pomoci obětem šikany, stejně jako i jejich rodičům. Nesporná komplikovanost vyšetřování šikany ve školách, volba vhodné diagnostické strategie, ale nápravy s pomocí základního intervenčního programu, jsou jen dokladem skutečnosti, že v základních a středních školách by měl působit, podobně jako je tomu v zahraničí, kvalifikovaný výchovný poradce, který by se těmto otázkám systematicky věnoval jako své bazální profesi. Metody dynamické stejně jako i testové diagnostiky skupinových vztahů jsou náročné nejen z hlediska odborné erudice, ale kladou stejně tak vysoké nároky na čas a supervizní vedení šikanováním zdevastované třídy žáků. Odborná interpretace výsledků často velmi náročných šetření stejně jako i systematická terapeutická, a v podstatě psychagogická péče, vyžadují nikoli jen péči školního metodika prevence, ale profesionálně zdatného odborníka.

Efektivní metodika prevence šikanování je v Kolářově publikaci založena na mnohaleté a více než smutné empirii. Šikanování není, jak je to většinou obvyklé v pedagogické literatuře, autorem interpretováno z hlediska psychopatologie, ale především z pohledu praktikujícího pedagoga a terapeuta jako závažná porucha sociálních vztahů, jejíž řešení je především v rukou samotných učitelů. Z mnoha kazuistik je však zřejmé, že už samo odhalení projevů šikanování ve škole je vysoce profesionálním uměním, které vyžaduje nejen vysokou míru empatie a sociálních kompetencí na straně pedagogů, ale i systematický odborný výcvik. Zakrývající a protiúzdravný systém totiž učitelům klade do cesty řadu závažných překážek, které mohou často způsobit, že situace šikanovaných žáků se nejen nezlepší, ale naprosto paradoxně ještě zhorší.

Kolářova poslední publikace však není věnována jen otázkám vzniku, klasifikace a základům diagnostiky tohoto fenoménu ve školním prostředí, ale stejně tak i otázkám terapie (léčby). Někde to jsou diskuse se žáky, jinde je zase vhodné užití projektivních technik, při kterých za žáky hovoří jejich oblíbené hračky, které často za děti vyjadřují jejich pocity, obavy a strach z okolního prostředí. V současné škole však není příliš mnoho času na práci s dětmi, která by byla zaměřena na skupinovou dynamiku sociálních vztahů. Nedořešenou otázkou je stejně tak oblast systematické intervence a reintegrace žáků, kteří ostatní spolužáky šikanují.

Jestliže lidé diskutují o šikanování, mají většinou zcela automaticky na mysli šikanování dětí ve školách. Výskyt tohoto fenoménu je ovšem podle britského úřadu Health & Safety Executive nespornou příčinou i vysoké pracovní neschopnosti, neboť šikanování je v 30 – 50 procentech důvodem vysoké nemocnosti vyvolané stresem v zaměstnání. Jen ve Velké Británii jsou finanční náklady zaměstnavatelů odhadovány na osmdesát milionů pracovních dnů a dvě miliardy liber. Vysoká fluktuace pracovních sil stejně jako i nízká pracovní morálka a produktivita práce, jsou daní, které platí společnost za výskyt šikanování, které se stalo součástí našeho každodenního života. Různé formy šikanování se však nevyskytují pouze ve škole, ale jsou bohužel součástí rodinného života, kde nabývají různých forem domácího násilí a vedou k mimořádně závažným psychologickým důsledkům. Podle nedávných odhadů je padesát tři procent dospělých osob verbálně šikanováno svými partnery a patnáct procent je vystaveno v rodinách fyzickému násilí. Přerušení tohoto začarovaného kruhu násilí, který je jedním ze zdrojů školní šikany a v mnoha případech jakousi domácí “školou” mladých agresorů, se zdá na první pohled naprosto nereálné. Násilí plodí nové a nové násilí, a v tomto prostředí vyrůstají další a další generace školáků, kteří se pohybují v minovém poli trvalé nejistoty, strachu a úzkosti ze života ve škole. Terčem šikany se však stávají stejně tak i vojáci základní služby. Nesporně široké uplatnění však nalezne nová publikace nejen v základních a středních školách, ale i v zařízeních náhradní rodinné výchovy, kde je její význam daleko širší, než si je schopna většina učitelů připustit.

Publikace však má nejen své praktické užití v každodenní praxi učitelů, ale v mnoha směrech odhaluje i slabá místa školského systému, ke kterým patří zejména autoritativní pedagogický styl vyučování stejně jako i nebezpečí skrytá v uzavřených výchovných institucích, která jsou živnou půdou šikanování. Ve většině zemí Evropské unie je problematice šikanování věnována systematická pozornost vlastně již od poloviny 90.let. Poslední evropská konference třinácti evropských zemí věnovaná problémům šikanování na školách se konala v roce 1998 v londýnském Barbicanově centru bohužel bez účasti České republiky, která doposud nemá instituci, která by se tomuto závažnému problému v resortu školství systematicky věnovala.

“Změny v hodnotovém systému mají svůj obraz nejen ve společnosti, ale zasáhly i sociální vztahy ve školách. Morálka svobodné tržní soutěže se postupně prosazuje do sociálních vztahů. Ten, kdo má bohatství a ovládá druhé, je považován za úspěšného člověka. Morálka a cit jsou likvidovány i v dětech.” Čtenář, který se seznamuje v další knize o šikanování s myšlenkami Michal Koláře, s nimi nemusí plně souhlasit. Ale nemůže stejně tak popřít jejich platnost, jestliže se stanou ve školní třídě či na pracovišti určujícím kritériem sociálních vztahů. Byla-li první publikace Michala Koláře typickou metodickou příručkou, potom rozšíření metodiky prevence šikanování o etické a morální postuláty z této publikace činí kvalitní učebnici o psychopatologii sociálního chování v českých školách. Zárukou rozvoje morálních a duchovních atributů dětského osobnosti totiž není jen pouhá metodika či poskytnutí první pomoci obětem šikanování, ale zejména pochopení psychologických mechanismů, které jsou v oblasti vzdělávání a výchovy na počátku každé systémové změny.