Tento příspěvek si klade za cíl seznámit oběti šikany se základními právními nástroji, které může použít v boji proti šikaně a jejím následkům. Má poskytnout první pomoc a orientační přehled o postavení poškozeného-oběti šikany. Problematika některých částí je mnohdy širší, zasluhovala by další rozbor, text se však zaměřuje pouze na problematiku šikany (např. rada školy). Proto je vždy nezbytné hledat podrobnosti v právních předpisech, na které v textu odkazuji, u složitějších případů je vhodné vyhledat pomoc advokáta. Tento materiál se věnuje šikaně páchané především ve školách, učňovských zařízeních či výchovných ústavech, nikoliv např. šikaně na pracovištích či při výkonu vojenské služby.
ÚVOD
Šikanování je nebezpečný sociálně patologický jev, při němž je zejména omezována osobní svoboda, svoboda rozhodování, je ponižována lidská důstojnost a čest, mnohdy je obětem ubližováno na zdraví či na majetku. Jedná se o složitý a komplexní problém, který není možno právně pojmout jako jeden celek, neboť svými znaky a důsledky zasahuje do různých právních odvětví.
DEFINICE ŠIKANY
Právní definici šikany v našem právním řádu nenajdeme, nicméně na potřebu komplexního řešení šikany reagovalo Ministerstvo školství, které vymezilo problematiku šikany v metodickém pokynu MŠMT č. 28 275/2000-22 (dále jen „pokyn“). Pokyn dává školám a jejím pracovníkům návod, jak šikaně předcházet a jak ji řešit. Pokyn však pokrývá pouze školní oblast, neřeší a z povahy věci ani nemůže řešit všechny právní následky šikanování. Ostatní nástroje je nutno hledat v právních předpisech trestního, občanské či správního práva.
Metodický pokyn MŠMT definuje šikanu takto:
„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“
PRÁVNÍ ŘEŠENÍ ŠIKANY je tedy problematické. Právní nástroje, jak agresora potrestat a zastavit další šikanu, se mohou lišit podle různých situací, ve kterých se bude oběť šikany nacházet.
I. Prvním místem, kam se obrátit, je sféra školy, neboť právní řád přiznává žákům, resp. jejich zákonným zástupcům významná oprávnění a stanoví povinnost školy zajišťovat preventivní, ale i aktivní následnou ochranu před šikanou. Školy a její pracovníci však mnohdy existenci šikany popírají a snaží se zbavit odpovědnosti. Státní dohled nad školní činností vykonává Česká školní inspekce, dohled rodičů je zajištěn formou školních rad. Na chod školy má vliv též zřizovatel školy, ve většině případů je jím obec či kraj.
II. Pokud šikana vyústí v trestní stíhání agresora pro některý trestný čin (např. vydírání, ublížení na zdraví apod.), pak bude mít oběť šikany postavení poškozeného s procesními právy v trestním řízení (např. právo na náhradu škody apod.). Mnohdy však na trestní stíhání nedojde, resp. je zastaveno např. pro nedostatek věku pachatele.
III. Při způsobení materiální škody nebo způsobení morální újmy je možno využít občanskoprávního řízení (žaloba na náhradu škody, žaloba na ochranu osobnosti).
Problémem šikany je ta skutečnost, že je prováděna dětmi a na dětech, které nejsou plně duševně vyvinuty, následky mohou negativně ovlivnit další výchovu oběti i agresora. Agresoři nejsou mnohdy pro nedostatek věku trestněprávně či občanskoprávně odpovědni. Lze proti nim uplatnit mnohdy nedostačující výchovná opatření, agresor uniká potrestání a mnohdy v šikanování pokračuje, což u oběti vede k pocitu nespravedlnosti. Někdy je oběť pod pohrůžkou násilí donucována k páchání trestných činů (krádeže, ubližování mladším apod.), čímž se stává nedůvěryhodnou osobou v očích učitelů, ale i policie, kteří oběti nevěří, že delikty spáchala z donucení. Praví agresoři zůstanou neprozrazeni a oběť může být ještě více poškozena.
I. OBLAST ŠKOLNÍ
Je škola vůbec odpovědna za šikanu a kdy tato odpovědnost nastupuje ?
Pedagogičtí pracovníci stejně jako ředitel školy nesou odpovědnost za chování žáků probíhající během výuky, ale i o přestávkách, jinak řečeno mají odpovědnost po celou dobu, kdy je žák svěřen jejich dočasnému dozoru (od vstupu do školy až po její opuštění, ale např. i při různých výletech, exkurzích apod.). Pokud je tedy šikana páchána v tomto období, pak je na místě odpovědnost příslušných pedagogických pracovníků za ní.
Odpovědnost pedagogických pracovníků je stanovena v § 27 nařízení vlády č. 108/1994, kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, dále čl. 8 Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení č. 14 269/2001-26. Povinnost ředitele je potom stanovena v § 3 zák. č. 564/1990 o státní správě a samosprávě ve školství.
Přímo povinnost preventivně působit a řešit šikanování je stanovena i v preambuli a čl. 2 odst. 2 Metodického pokynu MŠMT č. 28 275/200-22.
PREVENCE ŠIKANY
Řešením šikany se zabývá Metodický pokyn ministra školství č. 28 275/2000-22. dále jen „pokyn“. Ten navazuje na pokyn MŠMT čj. 14 514/2000-51 o řešení sociálně patologických jevů na škole. Pokyn stanoví tyto základní povinnosti školy a jejích pedagogů v případě výskytu šikany u žáků.
„Školy a školská zařízení mají mimořádnou odpovědnost za to, aby předcházely vzniku tohoto problému a aby se s ním odpovědně vyrovnávaly již při jeho vzniku.“ Preambule
...“Všechny školy a školská zařízení mají proto povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům šikanování mezi žáky a svěřenci. Šikanování nesmí být pracovníky školy v jakékoli formě akceptováno. Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Probíhá nejčastěji mezi žáky ve stejné třídě či výchovné skupině a odehrává se v době přestávek, cestou do školy a ze školy nebo v době osobního volna.
Škola či školské zařízení má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky v době vyučování a školních akcí, a to podle § 27 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a podle Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školních zařízení (např. čl. 2). Podle § 422 občanského zákoníku odpovídá škola nebo školské zařízení i za škodu způsobenou žákům v době vykonávání přechodného dohledu, tj. při vyučování a v přímé souvislosti s ním. Z tohoto důvodu pedagog musí šikanování mezi žáky neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc. ....“
Cílem pokynu je upozornit pedagogy, žáky a rodiče na problematiku šikany, upozornit na znaky jejích projevů a poskytnout návod, jak postupovat při jejím řešení.
Článek 3 stanoví povinnosti školy v prevenci a řešení šikany. Škola má zejména tyto povinnosti:
Za systémové aktivity v oblasti prevence šikanování odpovídá ředitel školy. Jeho povinností je zejména:
- seznámit žáky, učitele, vychovatele, výchovné poradce, ředitele a školní inspektory s problematikou šikany, má zajistit školení a další vzdělávání pedagogů v této problematice (článek 3),
- seznámit pedagogy se systémem školy pro oznamování a vyšetřování šikany, vést pečlivou evidenci všech případů agresivního chování a šikanování (školní metodik prevence, výchovný poradce), spolupracovat s odbornými institucemi ministerstva školství,
- ustanovit metodika prevence šikany, který odpovídá za informovanost pedagogů a aktivně se podílí na řešení problémů šikany,
- spolupracovat s žáky, rodiči a pedagogy při řešení šikany (zde má být kladen důraz na důvěrnost informací viz článek 6),
- stanovit pravidla chování a sankcí ve školním řádu,
- zajistit zvýšený a kvalitní dohled pedagogů o přestávkách
Škola a její pracovníci mají povinnost oznámit Policii ČR a orgánu sociálně-právní ochrany dětí skutečnosti, které ohrožují žáka, a spáchá-li žák trestný čin či opakovaně spáchal přestupek.
Škola je povinna spolupracovat se specializovanými institucemi (lékaři, obhájci soudce apod.)
Kde si stěžovat vyskytne-li se šikana ?
1) PEDAGOGICKÝ PRACOVNÍK
První osobou, na kterou je třeba se obrátit, je pedagogický pracovník šikanovaného žáka.
Pedagogičtí pracovníci mají kromě výše uvedených povinností v oblasti prevence šikany, povinnost zejména vykonávat dozor nad žáky během doby, kdy jim je žák svěřen do přechodného dohledu, tj. během vyučování či v přímé souvislosti s ním (čl. 14 Pracovního řádu).
Pokud by se pedagogický pracovník dozvěděl o šikaně, která by mohla být trestným činem (např. ublížení na zdraví, krádež apod.), a tuto trestnou činnost by neoznámil na policii, mohl by být stíhán pro trestný čin neoznámení trestného činu (§ 168 tr. zák.), nepřekážení tr. činu (§ 167), nadržování (§ 166), popř. schvalování tr. činu (§ 165), za určitých okolností účastníkem na tr. činu dle § 10 trestního zákona (např. pedagog by viděl, jak je dítěti ubližováno, a ponechal by ho bez pomoci mezi šikanujícími žáky).
Zanedbání jeho pracovních povinností by bylo možno kvalifikovat i jako porušení pracovní kázně a vyvodit z toho pracovněprávní důsledky (snížení platu, výpověď apod.).
Zanedbání dohledu (dozoru) může též zakládat občanskoprávní odpovědnost za škodu způsobenou nezletilými, na které byl povinen dohlížet.
2) ORGÁNY VYKONÁVAJÍCÍ ŠKOLNÍ SPRÁVU
Nelze-li vyřešit situaci přes pedagoga, je nutné se obrátit na další instance. Výkon školní správy je uveden v zákoně číslo 564/1990 Sb. ve znění pozdějších novel.
Níže uvedené subjekty se dělí o výkon státní správy a samosprávy ve školství. Toto rozlišení má význam z hlediska případných opravných prostředků a možností nápravy, orgánů dozoru apod.
A. Státní správu ve školství vykonávají:
- ředitel školy
- okresní úřady - (financování škol, odvolací instance proti rozhodnutím obcí)
- orgány kraje
- Česká školní inspekce - provádí inspekci dle zákona č. 552/1991 Sb., a vyhlášky MŠMT č. 357/1997
- jiné ústřední orgány
- Ministerstvo školství
B. Samosprávu vykonává:
- obec - zřizuje se souhlasem kraje ZŠ, činí opatření na základě výsledků ČŠI, dává souhlas se jmenováním ředitele.
- kraj - zřizuje střední školy a VOŠ, odborná učiliště.
- rada školy (je-li zřízena)
ad.A) STÁTNÍ SPRÁVA
a) ŘEDITEL ŠKOLY (§ 3 školského zákona)
Ředitel řídí školu, předškolní zařízení nebo školské zařízení a pokud jsou právnickými osobami, plní povinnosti vedoucího organizace a jmenuje a odvolává své zástupce. Ředitel odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň výchovně vzdělávací práce školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení a za efektivní využívání svěřených hospodářských prostředků; odpovídá za vytvoření podmínek pro činnost rady školy, pro výkon školní inspekce a přijetí následných opatření, kontroluje práci pedagogických pracovníků a ostatních pracovníků a studijní výsledky žáků. Ředitel odpovídá za zpracování a zpřístupnění veřejnosti výroční zprávy o činnosti školy a výroční zprávy o hospodaření školy a předkládá tyto zprávy radě školy. Ředitel je povinen účastnit se jednání rady školy, je-li přizván radou školy.
Ředitel školy zajišťuje, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci byli informováni o průběhu vzdělávání a výchovy žáka.
Ředitel může rozhodnout o podmíněném vyloučení ze studia a o vyloučení ze studia.
Je-li nepochybné a prokazatelné, že ředitel školy, v níž dochází k šikaně, porušuje své povinnosti a nebo šikanu neřeší, lze se domáhat jeho odvolání. Jmenování a odvolání ředitele školy souvisí s tím, kdo je zřizovatelem školy.
Kraj jmenuje a odvolává ředitele škol zřizovaných jím (krajem) nebo obcemi, ministerstvo školství potom jmenuje a odvolává ředitele jím zřízených škol. Ministerstvo též uděluje souhlas se jmenováním a odvoláním ředitele škol zřizovaných krajem.
b) ZŘIZOVATEL ŠKOLY
- Předškolní zařízení, základní školu a školská zařízení jim sloužící, základní uměleckou školu, střediska pro volný čas dětí a mládeže, školní družinu, školní klub a školní knihovnu zřizuje nebo se souhlasem kraje v přenesené působnosti zrušuje obec.
- Kraj potom zřizuje a zrušuje střední školy, odborná učiliště, vyšší odborné školy a školská zařízení jim sloužící, konzervatoře aj..
- Ministerstvo školství a mládeže zřizuje a ruší školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele může zřizovat a rušit střední školy, odborná učiliště, vyšší odborné školy, speciální základní školy, speciální střední školy, speciální předškolní zařízení a školská zařízení jim sloužící.
c) KRAJSKÝ ÚŘAD
Orgán kraje v přenesené působnosti (při výkonu státní správy) zejména přijímá opatření na základě výsledků školní inspekce v předškolních zařízeních, školách a školských zařízeních.
Dále rozhoduje o odvoláních proti některým rozhodnutím ředitele, v souvislosti s šikanou připadá v úvahu zejména rozhodnutí o přerušení studia, o podmíněném vyloučení ze studia a o vyloučení ze studia žáků. Jinak řečeno, pokud by byl agresor rozhodnutím ředitele např. vyloučen ze školy a proti tomuto rozhodnutí by se odvolal, bude o odvolání rozhodovat krajský úřad.
e) ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE
(§ 18 zák. o školách, vyhláška MŠMT č. 357/1997 o organizaci, výkonu a úkolech školní inspekce)
Česká školní inspekce je orgánem státní správy, která je rozpočtovou organizací přímo řízenou ministerstvem. V čele České školní inspekce stojí ústřední školní inspektor, který navrhuje ministerstvu jmenování a odvolání školních inspektorů. Česká školní inspekce vykonává školní inspekci školními inspektory, kteří jsou oprávněni vstupovat do objektů a zařízení orgánů a organizací, obcí, církví a občanů, v nichž se zabezpečuje výchova a vzdělávání. Inspekční činnost se řídí zákonem č. 552/1991 Sb. o státní kontrole.
Inspekční činnost se provádí na základě podnětů školského úřadu, zřizovatele školy, obcí, ředitele školy, rady školy, občanů, předchozí inspekční činnosti. Z toho vyplývá, že provedení inspekce se může domáhat každý občan.
Česká školní inspekce v předškolních zařízeních, ve školách, školských zařízeních, ve střediscích praktického vyučování a v pracovištích praktického vyučování (dále jen „školy“) zjišťuje a hodnotí:
a) výsledky vzdělávání a jeho průběh vzhledem k platným učebním plánům a učebním osnovám, popřípadě k jiným schváleným učebním dokumentům, které zahrnují podmínky omezující přijetí uchazečů ke studiu a které byly schváleny ministerstvem (dále jen "učební dokumenty"),
b) personální a materiálně technické podmínky vzdělávací činnosti vzhledem ke schváleným učebním dokumentům,
c) efektivnost využívání finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu vzhledem k účelu jejich poskytnutí a vzhledem ke schváleným učebním dokumentům.
d) vykonává státní kontrolu dodržování obecně závazných právních předpisů ve školách.
Česká školní inspekce se dále:
a) účastní opakovaného projednávání výroční zprávy ředitele o činnosti školy v radě školy,
b) účastní zjišťování, zpracování a zveřejňování výsledků vzdělávání a přípravy pro účely souhrnné zprávy o stavu vzdělávání.
VÝSLEDKY INSPEKCE, INSPEKČNÍ ZPRÁVA
Výsledky zjištění a hodnocení školních inspektorů jsou zaznamenány formou inspekčních zpráv.
Inspekční zpráva musí být:
1.uložena ve škole nebo školském zařízení a u územně příslušného orgánu České školní inspekce,
2.veřejně přístupná u územně příslušného orgánu České školní inspekce a ve škole po dobu deseti let od jejího vydání,
3.zaslána zřizovateli školy, orgánu kraje v přenesené působnosti, řediteli školy a radě školy pokud byla zřízena.
Výsledky inspekční činnosti jsou povinni zaměstnanci inspekce projednat s ředitelem školy.
Pokud školní inspektor zjistí, že nebyly odstraněny nedostatky zjištěné školní inspekcí nebo nebyly vytvořeny podmínky pro výkon inspekční činnosti, může uložit odpovědnému pracovníkovi pořádkovou pokutu až do výše 1000 Kč, a to i opětovně. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne nesplnění povinnosti.
AdB) SAMOSPRÁVA
a) OBEC
Obec kromě zřizování a zrušování škol rozhoduje o přijetí opatření na základě výsledků České školní inspekce v předškolních zařízeních, školách a školských zařízeních, která zřizuje.
Též sděluje orgánu kraje v přenesené působnosti souhlas se jmenováním a odvoláním ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení zřizovaných obcí.
Obec uplatňuje své zájmy, zájmy rodičů nebo jiných zákonných zástupců dětí a žáků (dále jen "zákonní zástupci") a pedagogických pracovníků na rozvoji výchovy a vzdělávání vůči předškolním zařízením, školám a školským zařízením v obci.
Dále obec projednává s ředitelem předškolního zařízení, školy a školského zařízení, které zřídila, zejména koncepci rozvoje, personální a sociální podmínky pracovníků, požadavky obce na zkvalitnění péče poskytované předškolním zařízením, výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení a způsob úhrady nákladů zvýšených z tohoto důvodu, zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení.
Obec zpravidla zřizuje komisi pro výchovu a vzdělávání. Komise pro výchovu a vzdělávání se vždy zřizují v obci s více než pěti školami. Předškolní zařízení, školy a školská zařízení jsou zastoupeny v této komisi dvěma pětinami zástupců z řad pedagogických pracovníků.
b) KRAJ
Mimo výše uvedené zřizování škol kraj se souhlasem zřizovatele jmenuje a odvolává ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které jsou zřízeny obcemi. Při jmenování vychází zejména z výsledků konkurzního řízení a stanoviska rady školy, pokud je zřízena. Při opakované nedohodě zřizovatele s orgánem kraje rozhodne o jmenování nebo odvolání ministerstvo.
Kraj v samostatné působnosti přijímá opatření na základě výsledků školní inspekce ve školách a školských zařízeních, která zřizuje.
c) RADA ŠKOLY (§ 17 zák. o školách)
Rada školy je orgánem školy umožňujícím zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům, pracovníkům školy, občanům obce a dalším osobám podílet se na správě školy.
Radu školy zřizuje zřizovatel školy. Ve škole se zřizuje pouze jedna rada školy.
Rada školy se zřizuje bezodkladně na základě:
a) písemné žádosti nejméně jedné desetiny zletilých žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků školy v případě vyšší školy a konzervatoře, pokud má škola více než 300 žáků, nebo
b) písemné žádosti nejméně jedné pětiny zletilých žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků školy v případě vyšší školy a konzervatoře, pokud má škola méně než 300 žáků, nebo
c) písemné žádosti alespoň poloviny pracovníků školy nebo
d) rozhodnutí zřizovatele školy.
Rada školy má šest až patnáct členů. Ředitel školy není členem rady školy. Členové rady jsou voleni, popřípadě jmenováni na funkční období dvou let. Podmínky a průběh voleb je podrobně stanoven v § 17 c) zákona o školách.
Nejvýznamnější pravomocí rady školy je schvalování výroční zprávy o činnosti, o hospodaření, může požádat Českou školní inspekci o provedení kontroly hospodaření školy, vyjadřuje se ke studijním plánům, ke jmenování a odvolávání ředitele. V odůvodněných případech může navrhnout odvolání ředitele zřizovateli školy, v případě základních škol příslušnému orgánu státní správy ve školství.
Ředitel je povinen umožnit radě školy přístup k informacím o škole, zejména k povinné dokumentaci školy. Tyto informace ředitel není povinen poskytnout, pokud tak stanoví zvláštní zákon (např. zák. č. 101/2000 o ochraně osobních údajů).
Výroční zpráva o činnosti školy obsahuje zejména charakteristiku školy, údaje o pracovnících školy, jejich kvalifikaci, praxi a způsobilosti, údaje o výsledcích inspekce provedené Českou školní inspekcí.
3. PETICE A STÍŽNOSTI
Dalším právním nástrojem, jak aktivně ovlivňovat věci veřejného zájmu, tedy např. řešení šikany, jsou petice a stížnosti.
a. Petiční právo je zaručeno každému jednotlivci, a to v Listině základních práv a svobod (čl. 18), které je provedeno petičním zákonem č. 85/1990 Sb.
Ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy, stížnostmi. Peticemi se však nesmí zasahovat do nezávislosti soudů a nesmí se v nich vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou. Peticí je upozorňováno na některé problémy veřejného zájmu.
b. Stížnost (ve správním smyslu, nikoliv dle trestního řádu) je naproti tomu nástrojem k prosazení osobních zájmů. Stížnosti a podněty (nespadají sem petice) jsou upraveny vládní vyhláškou č. 150/1958 Úředního listu o vyřizování stížností, oznámení a podnětů.
Vyhláška je sice již zastaralá, nicméně poskytuje alespoň možnost upozorňovat státní a samosprávné orgány na určité problémy (stížnost u ředitele školy, obce, České školní inspekce apod.). Lze si stěžovat na postup orgánů veřejné správy, nesprávné posouzení skutkového stavu, které vedlo k určitému rozhodnutí apod. Opět platí zákaz zasahování do nezávislosti soudu (občanské i trestní řízení zná vlastní opravné prostředky).
Takovou stížnost je oprávněn podat každý a orgán veřejné správy je povinen na ni odpovědět. Stížnost, kterou není třeba prošetřovat na místě nebo na podkladě spisového materiálu musí být vyřízena do 10 dnů od doručení. Stížnosti, které nelze vyřídit do 10 dnů, musí být vyřízeny nejdéle do 30 dnů. Tuto lhůtu lze překročit jen výjimečně a se souhlasem vedoucího. O důvodech prodloužení lhůty musí být stěžovatel uvědoměn. Opakuje-li stěžovatel stížnost, je orgán povinen přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena.
Stížnost nesmí být postoupena k vyřízení útvaru nebo pracovníkovi, proti kterým stížnost směřuje.. Požádá-li stěžovatel, aby jeho jméno nebylo uváděno, nebo je-li to v zájmu vyřízení stížnosti, postupuje se k prošetření jen opis stížnosti bez uvedení jména stěžovatele.
Stížnost je však pouhým podnětem pro veřejný orgán Přestože má povinnost ji prošetřit a odpovědět na ni, není povinen se jí řídit, ani provést ve stížnosti navrhované opatření (např. zahájit určité řízení např. o vyloučení žáka ze školy apod.). Stížnost se považuje za vyřízenou, jakmile po jejím prošetření byla učiněna opatření potřebná k odstranění závad a stěžovatel o tom vyrozuměn. Ustanovení § 10 výše uvedené vyhlášky stanoví povinnost vedoucích provést neprodleně opatření potřebná k odstranění zjištěných závad a zajistit, aby se neopakovaly.
4. VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ VŮČI AGRESOROVI DLE ŠKOLNÍCH PŘEDPISŮ
Dle školního zákona je možno agresorovi (žáku školy) uložit tato výchovná opatření (čl. 5):
- napomenutí,důtka třídního učitele, důtka ředitele, podmíněné či nepodmíněné vyloučení ze školy pro závažné provinění proti školnímu řádu (to však platí pouze u středních škol, dle § 20 školského zákona nelze vyloučit žáka, který neukončil povinnou školní docházku), o vyloučení rozhodne ředitel školy, nejpozději do dvou měsíců co se o provinění dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku, kdy k provinění došlo.
- snížení známky z chování,
- převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny,
- doporučení rodičům obětí i agresorů návštěvy v ambulantním oddělení střediska výchovné péče pro děti a mládež (dále SVP) nebo v nestátních organizacích majících obdobnou náplň činnosti jako SVP.
II. TRESTNÍ OBLAST
ÚVOD
Trestní stíhání může být problematické u agresorů, kteří nedovršili 15 let věku, jejichž trestní stíhání je nepřípustné.
V případě závažné trestné činnosti (trestné činy, za něž by připadal v úvahu výjimečný trest, např. vražda) těchto trestně neodpovědných agresorů starších 12 let soud uloží ochrannou výchovu ve zvláštních výchovných zařízeních, jejíž podmínky jsou stanoveny v § 84-86 trestního zákona dále jen „TZ“; soud tak může učinit též, jestliže je to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší patnácti let, která spáchala čin, který by byl jinak trestný.
Agresorovi je třeba spolehlivě dokázat, že spáchal trestný čin, proto je třeba pro účely případného trestního řízení uschovat všechny věci, které by mohly sloužit jako důkaz - lékařské zprávy, popř. znalecké posudky psychologa, rozbité věci, které byly poškozeny v souvislosti s šikanou, fotografie. Problémem vyšetřování šikany je její skrytá povaha, agresoři mají mnohdy dobrou pověst mezi učiteli, šikana nemusí zanechat fyzické stopy, může se však projevit na psychice oběti, což může být vážným problémem při vyšetřování a dokazování šikany. Důkazem je mnohdy pouze výpověď poškozeného - oběti nebo znalecký posudek psychologa, neboť ostatní svědkové často odmítají vypovídat ve strachu z možné persekuce ze strany agresora.
Může se agresor dopustit v souvislosti se šikanou trestného činu ?
Šikanózní jednání agresora může naplnit skutkovou podstatu trestných činů vydírání (§ 235 trestního zákona), omezování osobní svobody (§ 231), útisk (§ 237), ublížení na zdraví (§ 221), loupež (§ 234), krádež (§ 247), poškozování cizí věci (§ 257), znásilnění (§ 241), kuplířství (§ 204). U majetkových trestných činů je nutné, aby škoda způsobená trestným činem přesáhla částku 5 000 Kč, jinak se jedná o přestupek a čin bude projednán v přestupkovém řízení. Pachatel trestného činu je stíhán v trestním řízení prováděném dle trestního řádu.
Aby byl pachatel trestně odpovědný, musí být splněny tyto podmínky trestní odpovědnosti:
1. musí se dopustit protiprávního jednání (trestného činu), jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně a jež je společensky nebezpečné
2. protiprávním jednáním musí být poškozen či ohrožen právem chráněný zájem
3. mezi protiprávním jednáním a poškozeným zájmem musí existovat příčinné souvislost (jednání musí přímo způsobit škodlivý následek)
4. zavinění pachatele (úmysl, nedbalost)
5. pachatel musí v době spáchání trestného činu dovršit minimálně 15-ti let a být příčetný.
POŠKOZENÝ (ve smyslu trestního řádu (dále jen TŘ)
Poškozeným je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. (§ 43 TŘ). Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem. Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.
Práva a povinnosti poškozeného jsou potom uvedeny v § 43 an. trestního řádu.
Poškozený má právo:
uplatnit vůči obviněnému nárok na náhradu škody a navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu.
činit návrhy na doplnění dokazování
nahlížet do spisů (§ 65)
zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání
před koncem řízení se o věci vyjádřit (tzv. závěrečná řeč poškozeného)
možnost vzdát se procesních práv
na doručování písemností na adresu, kterou uvede
poškozený se též může nechat zastoupit zmocněncem (§ 50), ten potom může za zastoupenou osobu podávat návrhy, stížnosti, opravné prostředky a zúčastnit se všech právních úkonů, které náleží poškozenému (bezplatná právní pomoc)
Jak včas uplatnit nárok na náhradu škody (§ 43 odst. 3)
Nárok na náhradu škody je základním právem poškozeného. Účelem je nahradit škodu, která vznikla v souvislosti s trestným činem. K vymáhání škody má poškozený další procesní práva. Návrh na náhradu škody však nelze podat, bylo-li o něm již rozhodnuto v občanskoprávním nebo obdobném řízení. Při uplatnění nároku na náhradu škody přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce (dědice).
Nárok na náhradu škody je potřeba uplatnit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. (§ 43 odst. 3 TŘ). Součástí rozsudku je pak vždy výrok o náhradě majetkové škody (§ 228). Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, soud uloží obžalovanému, nebrání-li tomu zákonná překážka, povinnost k náhradě škody.
A) Soud rozhodne o náhradě škody takto (u odsuzujícího rozsudku):
1. Uloží obžalovanému zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn dle § 43 odst. 3 (§ 228 TŘ)
2. Odkáže poškozeného na občanskoprávní řízení, jestliže dle výsledků dokazování není podklad pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo bylo-li by třeba provádět další dokazování nad rámec trestního řízení (§ 229 odst. 1).
3. Přizná poškozenému nárok na náhradu škody zčásti a se zbytkem ho odkáže na občanskoprávní řízení (§ 229 odst. 2)
B) U zprošťujícího rozsudku soud vždy odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních (§ 229 odst. 3)
Odvolacím prostředkem je vždy podání odvolání. U poškozeného se omezuje však pouze na výrok o náhradě škody. Poškozenému nenáleží odvolání proti výroku o vině či trestu odsouzeného. Odvolání je upraveno v § 245. Podává se do osmi dnů od doručení rozsudku u soudu, který ho vydal.
Zmocněnec poškozeného (§ 50 a násl. TŘ)
Zmocněncem může být pouze osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena.
Zmocněnec je oprávněn činit za poškozeného návrhy a podávat za něj žádosti a opravné prostředky, je též oprávněn účastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit poškozený. Novelou trestního řádu účinnou od 1.1. 2002 může poškozený žádat právní pomoc zmocněncem (advokáta), a to buď bezplatně či za sníženou odměnu a to již od přípravného řízení. Přitom musí poškozený osvědčit, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé s přibráním zmocněnce. To však neplatí, pokud vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo její výši by zastoupení bylo zřejmě nadbytečné ( např. způsobená škoda by byla malá).
Poškozený podává návrh na poskytnutí právní pomoci, včetně příloh, jimiž má být prokázána jejich důvodnost prostřednictvím státního zástupce. O návrhu rozhodne předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, a to buď ustanovením zmocněnce-advokáta či zamítnutím návrhu. Náklady advokáta hradí stát. Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce, rozhodne předseda senátu či soudce o zproštění povinnosti zastupovat poškozeného. Proti zamítnutí návrhu na ustanovení zmocněnce, proti osobě ustanoveného zmocněnce a proti usnesení o zproštění práva na zmocněnce je přípustná stížnost (stížnost dle trestního řádu).
VÝVOJOVÁ STADIA TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
V tomto oddíle se pokusím nastínit jednotlivá stadia trestního stíhání s ohledem na práva poškozeného:
1. Fáze prověřování
2. Přípravné řízení
3. Hlavní líčení
4. Odvolání
OZNÁMENÍ TRESTNÉHO ČINU
Každý občan má právo a povinnost podat trestní oznámení, popř. podnět k vyšetřování, je-li podezření, že byl spáchán trestný čin. Trestní oznámení přijímá Policie ČR či státní zastupitelství. Oznamovatel trestného činu má právo na vyrozumění o postupu prověřování a vyšetřování trestného činu. Pokud je oznamovatel zároveň poškozeným (obětí trestného činu) přistupují k těmto procesním právům další práva - důležité je zejména právo navrhovat důkazy, na bezplatnou právní pomoc, právo podat opravné prostředky (stížnost proti zastavení trestního stíhání apod.) viz výše.
Oznamovatel trestného činu
Oznámení o skutečnostech nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných úkonech (§ 158 odst. 2 TŘ).
PROVĚŘOVÁNÍ
Policejní orgán může k objasnění a prověření skutečností, zda byl spáchán trestný čin, zajišťovat potřebné podklady a stopy, mimo jiné vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob (to může být poškozený, agresor, učitel, rodiče apod.).
Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta (pouze aby byl přítomen, nikoliv však bezplatně, o tom musí být poučen). Je-li požadováno vysvětlení od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět zákonné zástupce; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit.
O podání vysvětlení musí být sepsán úřední záznam. Ten slouží ke zvážení státního zástupce či obviněného, zda později v soudním řízení má být vyslyšen jako svědek, neboť tento úřední záznam, nestanoví-li zákon něco jiného, nemůže být použit v soudním řízení jako důkaz (obviněný musí mít v rámci práva na obhajobu možnost se k důkazu vyjádřit, tuto možnost vzhledem k povaze podání vysvětlení nemá, tu má až v hlavním líčení při výslechu svědka). Jinak řečeno, policejní orgán provede podání vysvětlení, sepíše o něm záznam, na jehož základě se státní zástupce či obviněný rozhodne, zda toho, kdo podával vysvětlení, navrhnou jako svědka. Zvláštní postup je u tzv. neodkladných či neopakovatelných úkonů (blíže § 158 odst. 8), což by však překračovalo rozsah tohoto příspěvku.
Ve fázi prověřování je úkolem policejních orgánů zejména zjistit, zda byl vůbec trestný čin spáchán a zda je tedy nutné přistoupit k trestnímu stíhání, zjistit pachatele a sbírat podklady a důkazy pro další trestní stíhání. Není ještě sděleno obvinění obviněnému.
Fáze prověřování končí:
a) Odložením věci usnesením (pro nepřípustnost trestního stíhání viz § 11 TŘ, například pro nedostatek věku pachatele, pro neúčelnost viz. § 172 odst. 2 písm. a), b), nepodařilo-li se zjistit skutečnosti opravňující k zahájení trestní stíhání viz § 160).
Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám. Poškozený (jeho zákonní zástupci) může podat proti usnesení o doložení věci stížnost do tří dnů od doručení usnesení u orgánu, který usnesení vydal (blíže o stížnosti a jejích náležitostech § 141 TŘ).
Oznamovatel se o odložení věci pouze vyrozumí (nemá právo podat stížnost), a to pouze požádá-li o to dle § 158 odst. 2 TŘ.
b) odevzdání věci orgánu k projednání přestupku (spáchaný skutek nemá závažnost trestného činu, ale může to být přestupek), kázeňskému nebo kárnému projednání
c) dočasné odložení trestního stíhání (je-li to třeba k dalšímu objasnění trestné činnosti), po pominutí důvodů je třeba zahájit trestní stíhání.
d) zahájení trestního stíhání
ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ - PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Zde je již sděleno obviněnému obvinění, který má od tohoto okamžiku právo na obhajobu. V přípravném řízení probíhá vyšetřování (§ 164 TŘ), zejména se sbírají podklady a důkazy, aby mohly být použity v hlavním (soudním) líčení. Výslechy svědků se provádějí výjimečně:
1. jde-li o neodkladný či neopakovatelný úkon
2. jde-li o osobu mladší patnácti let a hrozí-li, že vzhledem k jejímu psychickému stavu nebude později schopna reprodukovat skutečnosti, nebo hrozí-li že na ni bude vyvíjen nátlak.
Za podmínek uvedených v bodě 2 se vyslechne též poškozený.
Rozhodnutí (konec) v přípravném řízení:
a) Usnesení o postoupení věci jinému orgánu, např. k projednání přestupku, kárnému projednání (§ 171 TŘ) - proti tomuto rozhodnutí může podat poškozený stížnost do tří dnů od doručení usnesení
b) Zastavení trestního stíhání, např. není-li prokázáno, že skutek je trestným činem (§ 172) - proti tomuto rozhodnutí může podat poškozený stížnost do tří dnů od doručení usnesení
c) Přerušení trestního stíhání, po odpadnutí překážky se v trestním stíhání pokračuje (§ 173 TŘ) - zde není přípustná stížnost
d) podání obžaloby
Nad prováděním přípravného řízení vykonává dozor státní zástupce, který má též právo:
- dávat závazné pokyny policejním orgánům k vyšetřování, vyžadovat od nich spisy,
- zúčastnit se provádění úkonů,
- rušit nezákonná či neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu a může je nahrazovat vlastními apod. (§ 174).
V případě vad přípravného řízení je možné obracet se s podněty na státního zástupce vykonávajícího dozor. Zde je na místě vždy přesně formulovat, v čem policejní orgán pochybil.
Novela trestního řádu zavedla též institut zkráceného přípravného řízení (§ 179a TŘ), na nějž navazuje zkrácené řízení před soudem (§ 314a Tř řízení před samosoudcem), v němž jsou projednávány některé méně závažnější trestné činy, zejména je-li podezřelý přistižen při činu apod. Poškozený má podobná oprávnění jako v přípravném řízení (podrobněji viz trestní řád).
Schválení narovnání - U méně závažných trestných činů je možno napravit trestný čin schválením dohody s poškozeným o náhradě škody poškozenému a přispěním pachatele peněžitou částkou na dobročinné účely. Narovnání se snaží napravit nepříznivé následky trestného činu a upustit tak od případného uložení trestu odnětí svobody, pokud pachatel svého činu lituje a jedná se o méně závažnou trestnou činnost. Soud musí schválit dohodu o úhradě škody poškozenému. Proti návrhu o narovnání může poškozený podat stížnost.
HLAVNÍ LÍČENÍ (§ 196)
Poškozenému (či jeho zmocněnci) zejména náleží v této fázi trestního řízení práva:
- na doručení obžaloby, jsou-li jeho pobyt nebo sídlo známé, soud vyzve poškozeného, aby včas sdělil soudu návrhy na provedení důkazů a aby uvedl okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny (§ 196),
- na vyrozumění o konání hlavního líčení nejméně tři dny předem, má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se pouze zmocněnec (§ 198), pokud se poškozený nedostaví k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na škodu rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li již obsaženy ve spise, o tomto musí být poučen ve vyrozumění o konání hlavního líčení,
- při výslechu osob může poškozený či jeho zmocněnec klást otázky vyslýchaným (§ 215),
- právo pronést závěrečnou řeč (má-li zmocněnce, pronese řeč zmocněnec)
Zvláštní pravidla platí pro výslech osoby mladší 15-ti let (§ 102 TŘ ) Výslech musí být prováděn zvlášť šetrným postupem, za přítomnosti pedagoga apod. K jeho výslechu mohou (ale nemusejí) být přibráni rodiče. Ti mohou navrhnout odložení výslechu na pozdější dobu či jeho přerušení, pokud by to nepříznivě ovlivnilo psychiku vyslýchaného. V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech.
Soud v rámci hlavního líčení rozhodne takto:
a) Vrátí věc státnímu zástupci k došetření (§ 221)
b) Postoupí věc pro nepříslušnost soudu, k projednání přestupku apod. (§ 222)- stížnost může podat pouze státní zástupce
c) Zastaví trestní stíhání (§ 223)- stížnost pouze státní zástupce
d) Podmíněné zastaví trestní stíhání nebo schválí narovnání - poškozený může do 3 dnů podat stížnost
e) Přeruší trestní stíhání - stížnost může podat pouze státní zástupce
f) Rozsudek 1. Zprošťující
2. Odsuzující rozsudek
Proti rozsudku může do 8 dnů od doručení opisu rozsudku podat poškozený odvolání, ovšem pouze pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
STÍŽNOST
Trestní řád stanoví proti některým rozhodnutím (usnesení) orgánů činných v trestním řízení opravný prostředek, kterým je stížnost; podrobnosti jsou upraveny v §§ 141-150 TŘ.
Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze napadnout jen, když to zákon výslovně připouští a rozhodují-li jako I. instance. Stížnost může v zásadě podat osoba, které se usnesení přímo dotýká, nebo která dala k usnesení podnět. V případě, že je u usnesení státního zástupce či soudu uvedeno, že proti jejich usnesení lze podat stížnost, je uveden i okruh stěžovatelů.
Usnesení lze stížností napadnout pro nesprávnost některého výroku nebo pro vady řízení, které usnesení předcházelo, jestliže tyto vady mohly způsobit nesprávnost některého z výroků napadeného usnesení.. Stížnost lze opřít o nové skutečnosti či důkazy.
Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, byť v zásadě rozhoduje o stížnosti nadřízený orgán. Stížnost je třeba podat do tří dnů od oznámení usnesení. Do této lhůty se nezapočítává den, kdy bylo usnesení oznámeno. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den. Např. dojde-li Vám oznámení o odložení věci v pátek 13.1., končí lhůta pro podání stížnosti v pondělí 16.1., oproti tomu, dojde-li Vám to samé oznámení ve středu 11.1., je posledním dnem pro podání stížnosti opět až pondělí 16.1. Lhůta je zachována, je-li v této lhůtě podána stížnost na poštu a je-li adresována orgánu, kterému má být podána.
III. OBČANSKOPRÁVNÍ ŘÍZENÍ
1. ŘÍZENÍ O NÁHRADU ŠKODY
Je-li v souvislosti s šikanou způsobena materiální škoda (např. zničení věcí, oděvů, školních pomůcek apod.), je možno žádat náhradu škody v občanskoprávním řízení. Tohoto řízení se použije též, odkáže-li soud v trestním řízení poškozeného s nárokem o náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (§ 420 an.občanského zákoníku).
Pro vznik občanskoprávní odpovědnosti za škodu musí být splněny tyto čtyři znaky:
1. protiprávní jednání - porušení právní povinnosti (tj. někdo jedná v rozporu s právem, např. neoprávněně poškodí něčí věc, která mu nepatří, ublíží někomu na zdraví apod. ); naproti tomu oprávněným porušením právní povinnosti by bylo ublížení na zdraví v rámci nutné obrany či krajní nouze (napadený v rámci přiměřené sebeobrany způsobí újmu na zdraví či věcech).
2. škodlivý následek - vzniklá škoda
3. příčinný vztah mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou
4. zavinění toho, kdo škodu způsobil, a to buď úmyslné nebo nedbalostní; odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Navíc musí být u pachatele dostatečně vyvinuta rozumová a volní složka, tj. musí být schopen rozpoznat a ovlivnit své jednání (viz níže).
Co všechno lze požadovat při náhradě škody ? (§ 442 an.)
a) ŠKODA NA VĚCECH
Hradí se skutečná škoda (roztržené oblečení apod.) a ušlý zisk (to, co poškozenému ušlo např. ušlý výdělek při pracovní neschopnosti, poškození počítače, na kterém vykonává poškozený svou výdělečnou činnost, ušlý zisk u poškození vozidla taxikáře apod.)
Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout za podmínek § 442 odst. 2 Občanského zákoníku, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl pachatel.
Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
b) ŠKODA NA ZDRAVÍ
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného (bolestné) a ztížení společenského postavení (§ 444 Občanského zákoníku). Výše odškodnění se stanoví na základě bodového ohodnocení vymezeném v lékařském posudku podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Pro úplnost uvádím všechny nároky, které může poškozený žádat na škůdci, i když v případě školní šikany se většina těchto nároků neaplikuje: účelné náklady spojené s léčením (§ 449), škody na výdělku (§ 445 OZ), náhrada za dobu pracovní neschopnosti (§ 446), náhrada po skončení pracovní neschopnosti (§ 447), náhrada za ztrátu důchodu (§ 447a).
c) NÁHRADA PŘI USMRCENÍ (§ 448 an.)
Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem:
1. náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat (např. placení výživného na děti)
2. účelné náklady spojené s léčením
3. přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře.
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU TĚMI, KTEŘÍ NEMOHOU POSOUDIT NÁSLEDKY SVÉHO JEDNÁNÍ (§ 422 Občanského zákoníku)
Pachateli šikany (škůdci) jsou mnohdy nezletilí, což může vést k tomu, že nebude splněna jedna z podmínek odpovědnosti a to dostatečná rozumová a volní složka pachatele - tedy že ten, kdo škodu způsobil, nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a rozhodnout se pro tu, která je v souladu s právem..
Po dětech (např. nižšího věku), kteří ještě plně nechápou důsledky svého jednání, by proto nebylo spravedlivé žádat náhradu škody. Aby tímto faktem nebyl ohrožen nárok na náhradu škody poškozeného, stanoví občanský zákoník v § 422 odst. 1, že není-li ten, kdo způsobil škodu pro nezletilost nebo pro duševní poruchu, schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
Pokud nezletilý byl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, v reálu může jen stěží škodu nahradit, proto podle zákona odpovídá s ním společně a nerozdílně opět ten, kdo je povinen nad ním vykonávat dohled.
Subjekty odpovědnosti podle § 422 OZ jsou jednak ti, kdo zanedbali dohled (dozor), založený zákonem či úředním rozhodnutím, jednak nezletilí či ti, kteří jsou stiženi duševní chorobou.
Ti, kdo zanedbali dohled (dozor) jsou zejména rodiče, resp. osvojitelé, opatrovník pěstouni, osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy dle § 45 odst. 1 zákona o rodině. Navštěvují-li žáci školu, potom povinnost dohledu přechází na školu (v době vyučování,ale i o přestávkách, na školních akcích apod.).
Odpovědnost se pak může projevit v této formě:
1. Dohlížející (škola v době vyučování popř. rodiče) tak nezletilci odpovídají společně a nerozdílně (solidárně), jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti jak u nezletilých, tak u dohlížejících (např. povinnost dohledu nad nezletilými trvá až do jejich 18-ti let), mezi sebou se vypořádají podle své účasti na škodě. (§ 439)
2. Nezletilí (bez ohledu na věk) odpovídají výlučně, pokud byli schopni posoudit následky svého jednání a ovládnout je, a ten, kdo měl nad nimi vykonávat dohled, prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
3. Dohlížející je odpovědný výlučně, není-li nezletilý vůbec schopen toto jednání ovládnout či posoudit jeho následky (např. velmi malé děti).
Ten, kdo byl povinen dozor vykonávat, se odpovědnosti za škodu může zprostit, pokud prokáže, že dohled nezanedbal. Náležitým dohledem se nerozumí stálé hlídání nezletilého, ale učinění přiměřených opatření, která je třeba posuzovat vždy v konkrétním případě.
Škola odpovídá poškozenému za škodu jako právnická osoba, ta pak následně vymáhá nárok na zaměstnanci, který dohled zanedbal v rámci pracovněprávního poměru. Škodu je potom možno vymáhat buď na škole (došlo-li by ke škodě v době, kdy škola měla povinnost dohledu) a pokud by se tato zbavila odpovědnosti (prokázala by, že nezanedbala dozor), pak přímo na pachateli, resp. jeho zákonných zástupcích.
Zvláštní druh odpovědnosti je uveden v zákoně č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Jedná se o zvláštní druh odpovědnosti, který nastupuje v případě vadného úředního postupu či rozhodnutí při výkonu veřejné správy (tj. buď státní správy či samosprávy). Ten by přicházel v úvahu zejména při výkonu veřejné správy ve školství, ale i v trestním řízení apod.
2. OCHRANA OSOBNOSTI dle Občanského zákoníku
Při šikanování často dochází k slovnímu napadání, urážkám, ponižování před ostatními apod.. Zde přichází v úvahu ochrana osobnosti dle občanského zákoníku.
Jsou známy případy, kdy se oběť šikany (respektive její rodiče) domáhají vyšetření šikany, potrestání agresorů a vyvození důsledků ve škole. Mnohdy se stanou terčem dalších útoků ze strany pedagogů či ředitele, kteří odmítají odpovědnost za šikanu a kteří oběti obviňují z toho, že šikanu zveličují, přehánějí apod. Stávají se tak paradoxně „dvojí obětí“ jednak přímé šikany a následné šikany ze strany ostatních spoluobčanů či školního vedení. Mnohdy útoky a urážky dosáhnou takové intenzity (např. výslovné urážky, jednoznačně nepravdivé informace, použití tisku, televize apod.), kdy je snižována lidská důstojnost či vážnost osoby ve společnosti, a je tak zasahováno do práva na ochranu osobnosti. Jedná se zejména o různé pomlouvání, rozšiřování nepravdivých informací o poškozeném či jeho rodičů, osočování.
Ochranu osobnosti poskytuje vedle práva trestního zejména právo občanské v § 11an. Občanského zákoníku. Fyzická osoba má právo na ochranu osobnosti, zejména života, zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Generální klauzule se však neomezuje na aspekty uvedené v § 11. Její záběr je širší. V souvislosti se šikanou přichází v úvahu ochrana těchto osobnostních práv:
a) Právo na tělesnou integritu (ochrana života a zdraví)
b) Právo na osobní svobodu – ochrana je poskytována též jinými právními předpisy (např. trestní zákon)
c) Právo na občanskou čest a důstojnost - ochrana spočívá zejména v zákazu neoprávněných zásahů na cti či důstojnosti. Při urážce na cti se vyžaduje, aby pomluva či jiný zásah byly nepravdivé a dosáhly určité intenzity, která je schopna snížit vážnost napadené osoby ve společnosti.
d) Právo na podobu a právo k podobizně (podobiznou je jakékoliv hmotné zachycení člověka např. obrazem, fotografií)
e) Právo na slovní projevy (právo uplatnit svůj slovní projev)
f) Právo na soukromí - právo jednotlivce rozhodnout, v jakém rozsahu mají být skutečnosti týkající se jeho soukromého života zpřístupněny ostatním. Právo na soukromí může ohrozit zveřejnění či rozšíření nejen nepravdivých, ale i pravdivých informací.
Jednotlivé prostředky ochrany osobnosti uvádí § 13 Občanského zákoníku. Fyzická osoba má žalobou na ochranu osobnosti právo domáhat se zejména:
1. aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti
2. aby byly odstraněny následky těchto zásahů
3. aby jí bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění (tím může být nejen např. veřejná omluva, ale i peněžité zadostiučinění v případě, že byla značně snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti). Výši škody určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu (materiální), např. v důsledku pomluv dojde ke ztrátě zaměstnání, odpovídá za ni podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Tato většinou materiální škoda přistupuje k morální újmě, která byla způsobena zásahem do práva na ochranu osobnosti a náhradu za tuto škodu lze požadovat vedle peněžitého zadostiučinění.
PROCESNÍ OTÁZKY, PŘÍSLUŠNOST SOUDU
Nárok na náhradu škody či na ochranu osobnosti se uplatňuje u věcně a místně příslušného soudu, a to podáním žaloby (návrh na zahájení řízení). Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání (§ 42 Občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb. ve znění novel, dále jen OSŘ) - označení soudu, kterému je podání určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno a dále zvláštní náležitosti žaloby (§ 79 OSŘ), tj. jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a musí být patrno čeho se navrhovatel domáhá.
Místní příslušnost soudu je stanovena v § 84 občanského soudního řádu. Místní příslušnost odpovídá na otázku, který konkrétní soud bude věc rozhodovat (zda okresní soud v Benešově či Táboře). Místně příslušným je zejména obecný soud žalovaného (pachatele, škůdce), není-li v zákoně stanoveno jinak (§ 84 OSŘ). Tím je u fyzické osoby (např. pachatele) okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale (§ 85 OSŘ). Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Soudem příslušným k projednání nároku na náhradu škody může být, místo obecného soudu žalovaného, soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody (např. k napadení, rozbití věci).
Věcná příslušnost soudu odpovídá na otázku, zda se věc bude projednávat u okresního či u krajského soudu. Nároky na náhradu škody projednávají okresní soudy. Krajský soud by rozhodoval o věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku (§ 11 an. OZ).
PROMLČENÍ NÁROKU NA NÁHRADU ŠKODY
Náhradu škody je třeba uplatnit u soudu (podáním žaloby) do určité doby - nejpozději do dvou let ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Jinak se nárok promlčí. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
Jinak řečeno, nejpozději po těchto třech letech od škodné události se právo promlčí (i kdyby se poškozený o škodě nedozvěděl). V rámci této tříleté lhůty běží tzv. subjektivní promlčecí lhůta, a to od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl. Pokud do dvou let od tohoto zjištění nárok neuplatní, pak se právo promlčí. U škody na zdraví se však výlučně uplatňuje subjektivní promlčecí lhůta.
___________________________________________________________________________
Uvítáme připomínky.
Materiál zpracoval Martin Šíp, sip.martin@centrum.cz,
Konzultuje a doplňuje Mgr. Radka Jelínková, rjelinkova@llp-cz
V Táboře 1.10.2002
_________________________________________________________________________________________