Také pro Střední technickou školu hlavního města Prahy v Praze 5 - Jinonicích není šikana pojmem neznámým.
Při řešení tohoto problému uplatňuje škola svoji filozofii, do scénáře výchovného programu zařadila i soubor opatření a doporučení proti šikaně a také minimální preventivní program školy.
Odpovědi na mé otázky k problematice šikanování zpracovala výchovná poradkyně školy Mgr. Soňa Jarošová.
Naše zkušenosti s řešením problému, případová kazuistika :
Na naší škole se vyskytly dva případy šikanování.
První před šesti lety, kdy chlapec z prvního ročníku fyzicky šikanoval spolužáka, který byl postižený. Při vyšetřování vyšlo najevo, že agresor trpěl syndromem týraného dítěte, byl předán do výchovy k babičce. Na agresivním chování studenta se zřejmě odrazil citový chlad, nezájem o dítě a přílišná autoritativnost ze strany otce. Student byl z naší školy vyloučen, oběť odešla na vlastní žádost.
Druhým případem, který se stal před čtyřmi lety, bylo psychické týrání spolužáka třemi chlapci druhého ročníku. Za svou oběť si vyhlédli chlapce neobratného, slabšího, chovajícího se "jinak". Neměl kamarády, a proto se s nimi chtěl přátelit. Jeho přátelství však nebylo opětováno a z "kamarádů" se stali agresoři. Zpočátku si z chlapce dělali "legrácky", které však později přerostly ve fyzické napadení a ke zhroucení oběti.
Došlo k vyšetřování, z něhož vyšlo najevo, že kolektiv toto chování akceptoval a v ojedinělých případech se na psychické šikaně také spoluúčastnil. Tři studenti byli z naší školy vyloučeni, další tří dostali podmínečné vyloučení za nevhodné chování.
Nepříjemným momentem pro naši školu byla reakce rodičů agresorů, kteří do poslední chvíle bránili své děti, omlouvali jejich chování a vyjadřovali agresivní názory vůči oběti. Proti rozhodnutí ředitele školy o vyloučení žáků se odvolali k České školní inspekci, která celou kauzu vyšetřila a potvrdila rozhodnutí o vyloučení. Dotčený student zůstal v třídním kolektivu, kde po celý zbytek studia již nezískal ve skupinových vztazích dobré postavení.
V minulém školním roce jsme řešili náznaky šikany v jedné dívčí třídě. Jedna ze studentek se zhroutila po několika "vtipech", které ji kolektiv připravoval. Šetření ukázalo, že se jedná o dívku, která se opět chovala "jinak", stranila se kolektivu a ve školních povinnostech byla velmi aktivní. Ráda pomáhala třídní a dalším vyučujícím s přípravou projektů a mimoškolních akcí.Touto snahou byla spolužákům trnem v oku.
Po vyšetření se ukázalo, že nebyl konkrétní vůdce agrese, studentky ojediněle nevhodnými žertíky pobavily kolektiv na úkor oběti. Po jednáních a diskuzích výchovné poradkyně a třídní učitelky vyšlo najevo, že třídní kolektiv neochránil slabšího jedince a neeliminoval agresory, toleroval toto chování i když pocity o bezpráví některé studentky vyjadřovaly.
Případ byl hodnocen jako nevhodné chování třídního kolektivu, některé studentky dostaly ředitelskou důtku. Dotčená dívka byla integrována zpět do kolektivu a s celou třídou se pracuje na skupinové dynamice a konformitě.
Celkově lze říci, že zkušenosti se šikanou na naší škole nejsou velké. Každý případ je jiný, každý se řeší individuálně. Nabyté poznatky vždy použijeme pro další případ. I když existuje jakýsi scénář postupných kroků, při řešení je nutné citlivě zvažovat postup, neřešit věci ukvapeně a dbát na zvážení sankcí, které by mohly z trýznitele činit oběť.
Náš soubor opatření a doporučení proti šikaně :
Pochopení dynamiky skupinových vztahů a postavení jedince v třídním kolektivu.
Systematická práce s třídním kolektivem - plány práce třídních učitelů, sociometrické techniky, diagnosticko-terapeutické techniky, interakční hry, diskuze vedoucí k otevřené komunikaci o pocitech a vlastních hodnotách studentů.
Jasné vymezení komunikačních cest ve vztazích žák - učitel - rodiče.
Jasné schválení pravidel chování ve školním řádu a případných opatřeních při jejich porušení.
Účinný systém osobního poradenství - Výchovná poradkyně a metodik prevence (muž a žena). Spolupráce s poradenskými institucemi, Policií ČR, školními psychology-
Zapojení nepedagogických pracovníků do diskuze - vytvoření Rady rodičů a Studentské rady, kteří by mohli informovat o výskytu a povaze šikanování.
Minimální preventivní program naší školy :
Rozvoj sebepoznávání, sociálních vztahů, profesní i zájmové orientace žáků, zvýšení jejich motivace pro smysluplné využití volného času a zodpovědnosti vůči dobrému jménu školy.
Filozofie naší školy v boji se šikanou :
Výchova studentů ke zdravému životnímu stylu, osvojení pozitivního sociálního chování - sociální integrace a rozvoj osobnosti každého mladého člověka.
K rozvoji osobnosti studentů Střední technické školy hlavního města Prahy přispívá ještě něco navíc. Je to Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka, která se od školního roku 1997/1998 koná každoročně jako pietní vzpomínka na bývalého studenta školy Filipa Venclíka, jenž se před jedenácti lety stal tragickou obětí násilného trestného činu.
První ročník soutěže byl organizován pouze pro studenty STŠ HMP, záhy však vznikla myšlenka obrátit se s naléhavým tématem násilí na středoškoláky z celé Prahy.
Každý ročník je věnován společensky závažnému tématu. Vítězní studenti bývají odměněni věcnými cenami, jejich práce jsou čteny při slavnostním vyhlašování výsledků soutěže.
Letos v dubnu se ve Švandově divadle na Smíchově uskutečnila kulturní akce "To nejlepší z Literární soutěže o cenu Filipa Venclíka". K této příležitosti byl připraven sborník, jež obsahoval oceněné práce studentů ze všech dosavadních ročníků. Na průběh soutěže se výrazně podílela profesorka češtiny STŠ Běla Popovičová a oba Filipovi rodiče - Sylvie Dvořáková a režisér Vlastimil Venclík.
Na soutěži je cenné to, že se jí studenti zúčastňují dobrovolně. Ve svých pracích umělecky vyjadřují své zkušenosti a postoje k závažným problémům současnosti - především k problematice násilí.
A to je smyslem Literární soutěže o cenu Filipa Venclíka.
Vlaďka Kožuriková
OS Společenství proti šikaně