PŘÍLOHA 1: Přímé a nepřímé varovné signály šikanování

Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:

• posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet; 
• kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem;
• nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil;
• příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem;
• skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků;
• nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich;
• honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí;
• rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout;
• žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.

Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:

• žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády;
• při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními;
• při přestávkách vyhledává blízkost učitelů;
• má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený;
• působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči;
• stává se uzavřeným;
• jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje;
• jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené;
• zašpiněný nebo poškozený oděv;
• stále postrádá nějaké své věci;
• odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy;
• mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy;
• začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole;
• odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť konflikty v době adaptace nových žáků nejsou vzácností!)


Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:

• za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;
• dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.;
• dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem;
• nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach;
• ztráta chuti k jídlu;
• dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem;
• dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);
• usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!";
• dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně;
• dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad; 
• zmínky o možné sebevraždě;
• odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;
• dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze;
• dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;
• dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům;
• dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma;
• své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.);
• dítě se vyhýbá docházce do školy;
• dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.

( Zpět na text Metodického pokynu )