Informace o 1. celostátní konferenci ŠKOLNÍ ŠIKANOVÁNÍ

konané 30.3. 2004 v Olomouci

Školní šikanování je velmi starý fenomén. Jistě stejně starý jako škola sama. Pozoruhodné však je, jak jeho existence unikala pozornosti pedagogů i dalších odborníků. Za důsledek naší slepoty lze považovat i skutečnost, že se doposud v ČR nekonala žádná konference týkající se tohoto problému.

Díky vedení pedagogické katedry PdF UP, České pedagogické společnosti v Olomouci a celostátnímu sdružení Společenství proti šikaně se podařilo handicap překonat a 30. 3. uskutečnit 1. celostátní konferenci ŠKOLNÍ ŠIKANOVANÍ.

Zájem byl mimořádný. Aula Pedagogické fakulty UP praskala ve švech. Lidé seděli i na zemi a postávali přede dveřmi. Počet přesahoval 200 účastníků. Atmosféra jednání byla konstruktivní, tvůrčí a otevřená. Odborníky bylo konstatováno, že nelze zavírat oči před tím, že šikanu zažilo 41 procent dětí a 90 procent pedagogů neumí řešit nejjednodušší diagnostickou situaci. Školní šikanování je evidentně závažný celospolečenský problém, který je nutné neodkladně řešit. Dva hlavní úkoly konference: nastartování tradice setkávání a vypracování závěrů, které by měly být systémovými kroky při řešení šikany se podařilo splnit. S doporučeními bude seznámeno MŠMT a další kompetentní instituce. Z příspěvků našich i zahraničních odborníků se připravuje sborník. Jeho vydání je plánováno na začátek června. Směřování a předznamenání konference vystihuje její motto:

Ti, kdo na sobě zkusili, co to je úzkost a tělesná bolest, patří k sobě v celém světě. Váže je tajemné pouto. Všichni znají hrůzu, které může člověk podléhat, a znají i touhu, aby se bolesti zbavili. Kdo byl osvobozen od bolesti, nesmí myslit, že je teď zase volný a že se může klidně vrátit do života jako předtím. Když sám poznal, co je bolest a úzkost, musí pomáhat v boji proti bolesti a úzkosti, pokud lidská moc proti nim něco zmůže, musí jiným přinášet vykoupení, jako byl vykoupen sám.

A. Schweitzer: Lidé v Pralese

Škola bývá často arénou „silných“ a „slabých“. Vede k tomu rozšířené rigidní tzv. „žabí“ schéma vztahování se jedněch žáků k druhým:

„Je-li můj bližní silnější než já, bojím se ho; je-li slabší, pohrdám jím;

jsme-li stejně silní, uchýlím se ke lsti. Proč bych ho měl poslouchat?“

/Dr. Jean de Rougemont, In: Tournier, 1995/

Výsledkem je skrytý svět šikanování ve školách, který je neuvěřitelně rozsáhlý a spletitý.

Nicméně jsem přesvědčen, že děti nemusí být otroky své „síly“ nebo „slabosti“. Mohou poznat a volit i třetí cestu - vztahovat se k druhým v lásce jako k rovným lidem a být silnými v přiznání své slabosti.

Znám lidi, kteří jsou přirozeně tělesně, psychicky a duchovně silní a přesto nemanipulují se strachem druhých. Naopak svoji vybavenost využívají k obraně slabých. Jak je to možné?

M.Kolář : Český školní program proti šikanování

Závěry a doporučení

1. Výzkumy ukazují, že školní šikanování má epidemický charakter.

V druhé polovině roku 2001 proběhl celonárodní výzkum výskytu šikanování na ZŠ. Šetření ukázalo, že je v ČR šikanováno přibližně 41% žáků (Havlínová-Kolář, 2001). Výsledek koresponduje s mezinárodním výzkumem, který provedli naši přední výzkumníci z oblasti zdravotnictví: Rážová, Czemy, Provazníková, Sovinová (1999). Prostřednictvím jejich metodiky zjistili, že obětí šikany se stává přibližně 36,8% žáků. Závěry těchto klíčových výzkumů zásadně posunuly k horšímu hranici našich původních odhadů.

Prakticky to znamená, že školní šikanování, ať si to přiznáváme či nikoliv, je závažný celospolečenský problém, který by měl být neodkladně řešen.

Havlínová,M.,Kolář,M.(2001). Sociální klima v prostředí základních školách ČR. Praha: MŠMT ČR.

Rážová,J.,Csémy,L.,Provazníková,H.,Sovinová,H.(1999). Mladí lidé a zdraví. Sborník XXVII.

Ostravské dny dětí a dorostu. Rožnov p.R., 12.-14.5. Praha: SZÚ.

2. Řešení a prevence šikanování musí mít systémový charakter.

Za jeden z prvních systémových kroků považujeme:

Vytvoření organizační platformy – kompetentní skupiny odborníků a úředníků, kteří budou iniciovat a podporovat pozitivní systémové kroky ke změně.

(Zatím se tuto funkci snaží plnit v rámci limitovaných možností celostátní humanitární sdružení Společenství proti šikaně.)

3. Doporučení pro pracovní kompetentní skupinu odborníků a instituce, které se přímo podílejí na prevenci a řešení školního násilí.

a) Je potřeba, aby se setkání zabývající se školním násilím konala v podobě konferencí a seminářů pravidelně v rozsahu alespoň dvou dnů. Na počátku by proběhly hlavní referáty a potom by se pracovalo v sekcích s teoreticko-praktickým zaměřením (workshopy, nácviky apod.).

b) Doporučeno je rozvíjet již navázanou spolupráci s Evropskou observatoří proti školnímu násilí v Bordeux, Francie

(Observatoire Européende la Violence Scolaire

3ter, place de la Victoire

33076 Bordeaux cedex)

Referát přednesený profesorkou Magdalenou Kohout o připravovaném mezinárodním projektu v roce 2005 byl sledován s velkým zájmem. Projekt byl přijat jako smysluplný pro obě strany, pro ČR i Francii. V tomto smyslu se jeví jako užitečná spolupráce PdF UP Olomouc a Evropské observatoře proti školnímu násilí.

c) Co nejdříve informovat odbornou a laickou veřejnost o doporučeních a závěrech konference prostřednictvím medií.

(MŠMT, ÚČŠI, UL, UN, Mladá fronta DNES, Právo, ČT, katedry pedagogiky a psychologie apod.)

d) Doposud neexistuje pedagogická fakulta, ale ani žádná jiná instituce, která by se systematicky zabývala vzděláváním v oblasti prevence šikanování. Následkem je frontální nepřipravenost odborníků.

Fakulty by měli zakomponovat do vzdělávacích programů učitelů systematické vzdělání v oblasti prevence násilí a šikanování. A postupně vytvářet nabídky programů v systému pregraduálního, postgraduálního a specializačního vzdělávání.

e) Praxe vyžaduje renovaci metodického pokynu ministra k prevenci a řešení šikanování ve školách a školských zařízení Čj.: 28275/2000-22, aby byl použitelný z kontrolního hlediska. Zatím není vůbec respektován se zdůvodněním, že nejde o závazný právní dokument. Celkově by měla být snaha vytvořit legislativu, která dává šanci ochránit práva obětí šikanování. Současné legislativa je v uvedeném smyslu děravá a bezzubá..

Vytvoření metodického pokynu MŠM k prevenci a řešení násilí a šikanování bylo

prvním úspěchem. Užitečnost tohoto dokumentu je nesporná. Velmi pomohl

těm ředitelům, kteří sami od sebe hledali, jak děti ochránit před šikanou.

Z hlediska kontrolního je však metodický pokyn bezzubým nástrojem.

Má charakter pouze doporučení. Informace, které máme k dispozici, ukazují,

že přes evidentní pochybení ředitele se žádný kontrolní orgán o tento pokyn

neopřel. I když to z něj jasně vyplývalo. Nikde nebylo konstatováno (ani

naznačeno), že ředitel postupoval špatně, „obráceně“. Nebylo vysvětleno, že

nemohl špatným postupem šikanu vyšetřit, a tím zahladil veškeré

stopy.

Se vznikem autonomie krajů není metodický pokyn k problematice

šikanování již ani doporučením.

Krůčkem k lepšímu by bylo vytvoření směrnice, což by předpokládalo

odhlasování všemi kraji. Nicméně je ta rovněž nezávazná.

Řešením by byl dokument, který má právní závaznost. Tu poskytuje VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ nebo ZÁKON O ŠIKANĚ. Pro inspiraci legislativců boj proti

šikanování je zakotven ve švédském školském zákoně. V něm se říká, že

všichni členové školního společenství musí každý den bojovat proti všem

formám ponížení, jako je šikanování a rasismus (Kolář, 2001). Ve Francii

byl podán návrh zákona, ve kterém byla školní šikana posuzována jako trestný čin.

Kolář,M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001.

f) Pro prevenci a řešení šikanování by bylo bezesporu přínosem zavedení standardní funkce školního psychologa a speciálního pedagoga. Vzhledem k počtu škol a omezenému počtu uvedených odborníků se nabízí prosté řešené, posílit roli a úvazek výchovných poradců nebo školních preventistů. V době propouštění nadbytečných pedagogů a propojování škol se tato varianta zdá velmi rozumná.

e) Odborníci doporučují kompetentním orgánům, aby podpořily systémové zavádění ověřeného projektu MŠMT „Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních“ do škol. Účastníci konference se domnívají, že nemůže být větší priorita MŠMT než ochránit děti před šikanováním a dát jim ve škole bezpečí.

ČESKÝ PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ

Michal Kolář

V prosinci 2003 byl ukončen dvouletý projekt MŠMT „Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních“, který odborně vedl Michal Kolář. Výzkumná studie se zabýval ověřováním původního českého speciálního programu proti šikanování na Zdravé škole. Výsledky jsou povzbudivé, dají se srovnat s účinností světoznámého Olweusova intervenčního programu. Čtyři měsíce po zavedení programu klesla celkově šikana na druhém stupni školy průměrně

o 42,5 %. Ve třídách, kde pracovali členové užšího realizačního týmu, se snížil výskyt přímého i nepřímého šikanování o padesát až sedmdesátpět procent. (Zlepšení je z hlediska kvalitativního hodnocení zřejmé i u 1. stupně školy. Nicméně kontrolní exaktní měření zde proběhne později.)

K tomu je nutné dodat, že k největšímu efektu dochází po dvou letech fungování programu. Proto chceme šetření účinnosti zopakovat.

Důležité je zjištění, že samotný obecný preventivní program šikanu významně nesnižuje. Cestou k zastavení epidemie šikanování je propojení školního vzdělávacího programu, který rozvíjí příznivé sociální klima, se speciálním programem proti šikaně. Až tato kombinace obecného a speciálního přináší zásadní změnu.

Uvedené výsledky jsou zvláště cenné proto, že přes prokázanou epidemii šikanování na školách doposud neexistuje ověřený program, který by dokázal tomuto zlu čelit.

Jeden z klíčových závěrů: Kdyby všechny základní a střední školy v ČR použily tento speciální program podobným způsobem jako byl použit na experimentální Zdravé škole, počet šikanovaných žáků by se v poměrně krátké době snížil o 255 tisíc obětí.

Zůstává otázka, jak je možné ověřený účinný program co nejlépe využít pro ochranu dětí před šikanováním v českých školách. Konkrétní systémové návrhy jsou rozpracovány v Závěru a doporučeních projektu.

Další informace budou zpracovány formou článků a samostatné publikace. Zkrácenou verzi programu naleznete na webových stránkách MŠMT

(www.msmt.cz , dále klikněte na panel základní školy a do vyhledávače napište slovo šikanování).

Kolář,M. Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha: MŠMT, 2003.

MICHAL KOLÁŘ

předseda celostátního sdružení

Společenství proti šikaně